Prameny práva

formy ve kterých je objektivní právo obsaženo. Pravidla, která nemají ve státě uznanou formu pramenů práva, nejsou právními normami. Prameny práva dělíme na:
a) právní normy vydávané státními orgány s legislativní pravomocí (normativní právní akty)
b) zvyklosti (právní akty)
c) smlouvy normativního charakteru
d) obecné právní zásady a jurisprudence
(jsou „psané a nepsané“)
ad a) Normativní právní akty
– jsou výsledkem cílevědomé normotvorné (legislativní činnosti) orgánů veřejné (státní) moci, obsahující právní normy. Od normativních právních aktů rozlišujeme individuální právní akty, tj. rozhodnutí vztahující se jen na jedinečné případy v právní praxi jakožto akty aplikace práva (právních norem).
Legislativní proces – proces tvorby normativních právních aktů. Je regulován pravidly zakotvenými v právních normách, jako jsou ústavy, v jednacích řádech zákonodárných sborů, popř. v zákonech týkajících se územní samosprávy a ve vyhlášených právních předpisech. V užším slova smyslu termín „legislativní proces“ znamená proces směřující k vydávání zákonů, v širším slova smyslu se týká také vydávání nižších normativních aktů.
Hlavní otázky při tvorbě jsou:
– kdo má pravomoc tvořit právní normy a jaké právní síly
– jaké je jeho působnost při tvorbě (prostorová-území ČR nebo místně; časová – bez časového omezení, na dobu omezenou, se zpětnou působností apod.; osobní – na koho se vztahují-na všechny osoby na území ČR, na občany ČR, na podnikatele, na kupující v kupní sml… ; věcná – kterého oboru či oblasti se týká – bytové právo, obchodní právo,…)
– způsob vytváření právních norem (kdo komu dává návrh a jak se projednává, schvaluje n.p.a., jak se vyhlašují, kdo je podepisuje…)