PV hmotněprávní a procesněprávní

Procesněprávní vztahy vznikají v průběhu procesu aplikace práva ( např. správní nebo trestní řízení ), mezi orgánem aplikujícím právo a těmi o nichž orgán rozhoduje.
Všechny ostatní vztahy označujeme jako hmotněprávní
PV z hlediska funkční vazby
Sekundární PV slouží k ochraně a naplnění primárních vztahů.
Jsou to Odpovědnostní PV a procesněprávní PV.
PV absolutní a relativní
V právních vztazích vždy známe subjekty oprávnění, subjekty povinností však určeny být nemusí.
Absolutní vztahy – subjekty povinností nejsou konkretizovány
Relativní vztahy – subjekty PV jsou konkrétně určeny
Mezi relativní právní vztahy patří vztahy závazkové
Závazkové právní vztahy
jde o právní vztahy, ve kterých zpravidla je jedna strana zavázána něco plnit ve prospěch druhé strany a druhá strana je oprávněna toto plnění vyžadovat
Jednoduché a společné – podle toho, jestli tvoří stranu závazku jeden nebo více subjektů
Dvoustranné a vícestranné – podle počtu stran
Věcně právní vztahy
jedná se o zvláštní skupinu právních vztahů, které jsou char. zvláštními znaky:
předmětem mohou být věci pouze v právním slova smyslu
subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah těchto PV (tzv. VĚCNÁ PRÁVA) mají absolutní charakter a umožňují přímé ovládání věci.
věcná práva ( vlastnické právo, držba… ) přechází na dalšího nabyvatele spolu s touto věcí
VLASTNICKÉ PRÁVO – soubor základních oprávnění vlastníka věc držet, užívat ji a nakládat s ní.
DRŽBA – v určitých případech může věc ovládat, užívat ji a nakládat s ní i ten, kdo není jejím vlastníkem,
VĚCNÁ PRÁVA K VĚCI CIZÍ – oprávnění, která příslušejí oprávněnému ve vztahu k vlastníkovi cizí věci. ( právo zástavní, zadržovací a věcná břemena )
Vztahy soukromoprávní a veřejnoprávní
Soukromoprávní PV jsou PV upravené normami soukromého práva
Veřejnoprávní PV jsou PV upravené normami veřejného práva
OBJEKT A OBSAH právních vztahů
Obsah právního vztahu
Obsahem právního vztahu rozumíme souhrn subjektivních práv ( oprávnění ) a povinností účastníků právního vztahu ( právních subjektů )
Oprávnění
(právo v subjektivním smyslu) – míra možnosti chování subjektu. Je to právní možnost chovat se určitým způsobem nebo určité chování vyžadovat.