PRÁVNÍ VZTAHy, POJEM, druhy právních vztahů

Právní vztahy jsou všechny společenské vztahy, které jsou upraveny právní normou.
Vytvoření právních vztahů je první stupeň realizace práva.
Druhým stupněm je plnění povinností a využívání oprávnění, které tvoří obsah právního vztahu.
Právní norma tedy určuje podmínku vzniku, změny nebo zániku právního vztahu ( např. účinností novely daňového zákona vznikají plátcům daně nové povinnosti ). Okolnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik právních vztahů, a tím vyvolávají určité právní následku, se nazývají PRáVNí SKUTEčNOSTI
Právní norma zpravidla právní vztahy nezakládá. Aby PV nastal, musí existovat určitá PRÁVNÍ SKUTEČNOST – skutečnost, s níž právní norma spojuje právní následky – zejm. vznik, změnu a zánik subjektivních práv a povinností.
Prvky právních vztahů jsou
účastníci ( subjekty ) právního vztahu, tj. ti, jimž v právním vztahu vznikají práva ( oprávnění ) a povinnosti
obsah právního vztahu, tj. souhrn oprávnění a právních povinností, vyplývajících subjektům z daného právního vztahu
objekt právního vztahu ( cíl právního vztahu ) tj. to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů
Předpoklady právních vztahů
Předpokladem právních vztahů je:
v prvé řadě existence právní normy, která takový vztah upravuje
právní skutečnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik tohoto právního vztahu.
Druhy právních vztahů
Právní vztahy můžeme rozlišit podle různých hledisek:
podle právních odvětví
podle vzájemného postavení subjektů
hmotněprávní a procesněprávní
podle funkční vazby
podle individualizace subjektů
Druhy PV podle právních odvětví
jejichž normy tyto vztahy upravují.
existují právní vztahy:
pracovněprávní
občanskoprávní
správněprávní atd.
PV podle vzájemného postavení subjektů
vztahy dělíme na:
horizontální – subjekty mají navzájem rovné postavení
vertikální – určitý subjekt má mocenské oprávnění