legické distichon (tzv. elegické dvojverší):
- nejdůležitější z antických útvarů
- spojení daktylského hexametru a daktylským pentametrem
- není strofou v pravém slova smyslu, dvojverší je jaksi na přechodu mezi útvarem stichickým (tj. složeným z veršů bez strofického členění) a strofickým
- v staročeském básnictví se například stichické básně normálně členily na dvojverší spojená sdruženým rýmem
- sapfická strofa:
- nejrozšířenější strofa antická
- čtyřveršová a skládá se ze tří veršů sapfických (jedenáctislabičný: trochej + trochej nebo spondej + daktyl + trochej + trochej nebo spondej) a jednoho verše adónského (pětislabičný: daktyl + trochej nebo spondej)
- metrum veršů sapfických:
- 3 verše jsou jedenáctislabičné a 1 verš je pětislabičný
- metrum verše adónského:
- do naší literatury byla uvedena již v době humanismu
- v moderní době tuto strofu napodobujeme přízvučně (Vrchlický)
- název podle básnířky Sapfó (1. pol. 6. st. př. n. l.), která žila na ostrově Lesbos
- sloka trojdílná:
- nejdůležitější středověká sloka
- skládala se ze dvou úplně stejných (veršově i hudebně) štól, ke kterým byl připojen refrén (dopěv), odlišný formou veršovou i hudební
- trojdílných slok bylo velmi mnoho a některé se držely až do nové doby
- štóly se označovaly V (versus) a refrén značkou R (repetitio)
Mohlo by se vám líbit...
