Typy obcí a krajů:
OBCE: Obec Městys liší se označením svých orgánů, někdy se to liší podle počtu obyvatel, to nemusí Město nutně platit Statutární město – mohou se vnitřně členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy Z hlediska rozsahu přenesené odpovědnosti (jim svěřená státní správa) OBCE: Běžné – asi 6000 S pověřeným obecním úřadem – kolem 600, rozšířený obsah S rozšířenou působností – asi 200 patří i do dvojkových a jednotkových obcí (těch výše uvedených)
Kraje: 13 krajů a Hlavní město Praha – z pohledu samosprávy, samosprávné veřejnoprávní korporace Druhé krajské členění – 8 krajů, přesněji 7 krajů a Hlavní město Praha, členění z pohledu státní správy („bývalé kraje“, termín není správný, protože to, co byl zrušeno v r.1990 byly jen krajské výbory, ale nebyly zrušeny kraje jako územní obvody státu)
- Veřejná služba.
Slova „veřejná služba“ můžeme považovat za právní termín, označující právní postavení veřejných zaměstnanců. V současném pojetí se veřejná služba vztahuje hlavně k právnímu postavení „civilních zaměstnanců veřejné správy“. Za veřejné lze považovat ty zaměstnance, kteří vykonávají zaměstnanecký (či obdobný) poměr ke státu nebo jinému veřejnoprávnímu zaměstnavateli. Takový zaměstnanecký poměr vykazuje určitou trvalost, spočívající v odborném zajišťování veřejných úkolů. Za další pojmový znak lze považovat placení zaměstnanců z veřejných prostředků. Podle „Slovníku veřejného práva československého“ může být veřejný zaměstnanec povolán k aktivní účasti na výkonu veřejné správy a v oboru státní správy k tvoření státní vůle. Veřejnou službu lze zařadit do skupiny klasických institutů evropského veřejného, především ústavního a správního práva. Postupem doby (především v souvislosti s konstituováním právního státu) se vytvářely různé systémy veřejné služby. V současné době se ve správně-právní teorii rozlišují dva základní systémy této veřejné služby, v oblasti správně-právní praxe lze hovořit o třech systémech:
