PRÁVNÍ A PROTIPRÁVNÍ ÚKONY

ávní skutečnosti – takové skutečnosti, s nimiž pr. normy spojují vznik, změnu a zánik subj. práv a povinností
*aprobované (v souladu s normami) *reprobované (protiprávní)
dělení pr. skutečností – *projevy vůle subjektu (právní jednání -úkony či ind. pr. akty; neprávní jednání)
*skutečnosti, jež nejsou projevem vůle subjektu (právní události, protiprávní stavy)
právní domněnky – konstrukce zakládající pr. následky bez ohledu na to, zda urč. skutečnost reálně existuje či ne
*vyvratitelné domněnky – skutečnost se pokládá za danou, pokud se neprokáže opak *nevyvratitelné domněnky – nepřipouštějí důkaz o opaku
právní jednání – chování v souladu s pr. normami
*ind. pr. akty stát. orgánů, pokud zakládají, mění či ruší pr. vztahy dissimulace – předstírání jiného pr. úkonu, než se skutečně odehrává
*pr. úkony – projev vůle subjektu neuplatňujícího mocenské oprávnění
formy pr. úkonů – *výslovné pr. ú. (písemně, jinými symboly či na nosiči dat, někdy předepsaná specifická forma)
*konkludentní čin (lze usoudit, že jde o projev vůle a jaký je jeho obsah)
*tacitně učiněný úkon (mlčky, projevem je nečinnost, pokud z ní lze usoudit, že jde o projev vůle určitého obsahu)
právní následek – skutečnost vzniklá pr. úkonem (chtěná či nechtěná)
náležitosti pr. úkonů – požadavky kladené pr. řádem; podstatné a nepodstatné
*náležitosti subjektu (pr. způsobilost) *náležitosti vůle *náležitosti projevu vůle (forma) *náležitosti obsahu *náležitost předmětu
neplatnost pr. úkonů – *absolutní (žádné následky) *relativní (úkon platí do doby, než se oprávněná osoba neplatnosti dovolá); možnost konvalidace (zplatnění)
dělení pr. úkonů: *jedno-, dvou-, vícestranné *adresované a neadresované *volné a reálné (mimo projevu vůle musí nastat konkrétní chování)
*bezplatné a úplatné (každá strana obdrží majetkovou hodnotu) *pojmenované (výslovně uvedené v zákoně) a nepojmenované
protiprávní jednání – při porušení povinnosti, vzniká pr. odpovědnost; druhy (tr. čin, správ. přestupek, disc. přestupek)