LICHVA – § 253
– objektem je majetek a možnost správného rozhodování v majetkových záležitostech – objektivní stránka – dvě formy jednání: – pachatel zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru è pachatelem může být kdokoli – pachatel takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede è pachatelem je osoba rozdílná od toho, kdo lichvářskou pohledávku sjednal – protože kdyby ji sjednal ten, kdo by ji následně uplatnil => přičítalo by se mu jednání podle odst. 1 alinea 1 – subjektivní stránka – lichva je úmyslný TČ; úmysl musí zahrnovat lichvářskou povahu poskytnutého nebo slíbeného plnění, popř. lichvářskou povahu uplatněné pohledávky – rozdíl od podvodu – lichvář neuvádí jiného v omyl – kde jsou naplněny znaky obou, je ustanovení o lichvě speciální k ustanovení o útisku podle § 237
