PODVOD – § 250, POJISTNÝ PODVOD – § 250a, ÚVĚROVÝ PODVOD – § 250b, PROVOZOVÁNÍ NEPOCTIVÝCH HER A SÁZEK – § 250c

– objektem u podvodu je majetek; u § 250a a 250b rovněž majetek, kterému se ale poskytuje ochrana jen před specifickými útoky v rámci majetkových vztahů z pojištění a z poskytování úvěrů, dotací a subvencí – objektivní stránka podvodu spočívá v tom, že pachatel někoho uvede v omyl / využije něčího omylu / nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti è tato osoba v důsledku svého omylu provede majetkovou dispozici, kterou vznikne na cizím majetku škoda nikoli nepatrná a pachatel nebo někdo jiný se tím zároveň obohatí – omyl se děje lstivým jednáním – postačí i nepravdivá informace, omyl může být vyvolán předstíráním, konkludentním jednáním nebo opominutím – při využití omylu pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl – zamlčení podstatných skutečností – zvláštní případ omylu způsobeným opominutím pachatele – § 89 odst. 18 obsahuje možnosti uvedení v omyl nebo využití omylu v oblasti technických zařízení – omyl se zpravidla týká toho, co má oklamaný dostat – dispozice majetkové povahy, kterou provede oklamaný, je nepsaný znak podvodu – je to článek příčinného řetězu, který spojuje omyl a škodu na majetku; stačí, že omyl byl jen jedním z důvodů majetkové dispozice; tuto dispozici může provést i ten, kdo není způsobilý k právním úkonům – rozdíl mezi krádeží a podvodem je v tom, že u krádeže si pachatel vezme věc sám, při podvodu mu ji oklamaný vydá – škodou na cizím majetku je nejen jeho zmenšení, ale i ušlý zisk – obohacení se nemusí rovnat způsobené škodě; obohacení musí být neoprávněné – škoda musí být větší než nepatrná – pachatelem je osoba, která vyvolala nebo využila omyl jiného, ale pachatel nemusí být sám obohacen; mohou zde vystupovat čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, poškozený a ten, kdo se obohatil; kromě pachatele mohou být ostatní i PO – subjektivní stránka vyžaduje úmysl; podvodný úmysl tu musí být už v době jednání pachatele – nestačí, že dlužník nesplnil včas svůj závazek vůči věřiteli X o podvod jde jen tehdy, pokud už v době, kdy dlužník uzavíral smlouvu, byl přinejmenším srozuměn s tím, že svůj závazek nesplní – jednočinný souběh podvodu je možný hlavně s porušováním závazných pravidel hospodářského styku, s vystavením nepravdivého potvrzení, s paděláním a pozměňováním peněz,… X souběh naopak není možný s TČ, které jsou zvláštními případy jednání podvodného charakteru – poškozování spotřebitele; zkrácení daně, poplatku a povinné platby; pojistný a úvěrový podvod;…