Věc movitá (§ 133) i nemovitá
– význam z hlediska formy smlouvy a doby přechodu vlastnického práva – věc nemovitá, platí některá zvláštní zákonná ustanovení – např. vklad do katastru nemovitostí předmětem koupě nemůže být reálná část věci (nemůže být předmětem práva) -výjimky, např. byty (podle zákona č. 72/1994 Sb.), ale ideální část věci (např. spoluvlastnický podíl) ano (problém nastává při aplikaci § 140). příslušenství věci (§ 121) – v zásadě předmětem koupě věci spolu s věcí hlavní, protože sdílí její právní osud (neplatí to např. při převodu nemovitosti – plot, studna), je přípustný samostatný prodej věci, která byla dosud příslušenstvím peníze, které jsou zákonným platidlem – nemohou být předmětem kupní smlouvy => kdyby ano, jednalo by se o směnnou smlouvu, mohou jím být však mince historické právo – pokud to jeho povaha připouští (§ 118 odst. 1), je-li předmětem pohledávka (nejčastější případ), použijí se přednostně ustanovení o postoupení pohledávky
Práva a povinnosti stran
prodávající – odevzdání prodané věci a převod vlastnického práva k ní na kupujícího, a to v době stanovené ve smlouvě nebo bez zbytečného odkladu; když má věc odeslat (§ 594) – předat věc ve stanovené době dopravci (srovnej § 567 odst. 2) => k odevzdání věci dochází až když ji kupující převezme od dopravce, věc prodána v obchodě na objednávku – prodávající povinen odevzdat věc ve lhůtě přiměřené okolnostem (§ 613) prodávající je oprávněn odepřít odevzdání věci, jestliže kupující je v prodlení s placením kupní ceny (§ 591)