30) Zástavní právo – zřízení a zánik zástavního práva, fiducia, pignus
Zástavní právo – je věcné právo k věci cizí, které zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena (poskytuje další záruku). Zástavní právo ruční – je potřeba odevzdat věřiteli věc, která byla zástavou, kterou pak věřitel ovládal od chvíle kdy vzniklo zástavní právo. Hypotekární právo – hypotéka – získával zástavní právo, vydání věci mohl vyžadovat až tehdy nebila-li pohledávka splněna.
Zpravidla se zástavní právo realizuje dvojí cestou:
- buď si věřitel zástavu ponechal pak se jednalo o tzv. zástavu propadlou
- nebo bylo domluveno, že věřitel zástavu prodá a z výtěžku prodeje bude krýt svou pohledávku, zbytek byl povinen vrátit
Obě formy byly výsledkem vývoje zástavního práva. Funkci věcné záruky plnil v římském právu institut tzv. fiducia (fiduciální převod vlastnického práva).Věřitel –fiduciář, zřizovatel fiduciant. Věřitel se zavazoval, že převede věc zpátky na vlastníka bude-li pohledávka splněna. Závazek zpětného převodu původně chápán jako závazek morální a právně vynutitelný teprve později.
