I. Veřejná správa

– POJEM: – existuje řada definic; v minulosti byl pojem veřejná správa nahrazován pojmem státní správa => tím bylo za socialismu dáváno najevo, že jen stát a jeho orgány jsou způsobilé a oprávněné dbát o obecné blaho – v současnosti stát přestal být jediným nositelem státní správy, úkoly jsou částečně delego-vány na jiné nositele veřejné správy (výčet v § 4 odst. 1 SŘS) – rozlišuje se mezi správou soukromou a veřejnou (zda je vykonávána ve veřejném / soukro-mém zájmu); veřejná správa je více vázána právem než soukromá; nositelé vrchnostenské veřejné správy jsou vázáni čl. 3 odst. 2 Listiny – materiální pojetí – rozhodující je druh činnosti: – pozitivní vymezení – pokus o popis správních úkonů; nejvýznamnější je vymezení veřejné správy jako činnosti, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů) – platí to pro státní správu (největší část veřejné správy) – negativní vymezení – založeno na substrakci (odečítání) è substraktivní vymezení: veřejná správa je souhrn činností, které nelze kvalifikovat jako zákonodárství nebo soudnictví – formální pojetí – rozhodující je povaha instituce – ROZDÍLY MEZI VEŘEJNOU SPRÁVOU, ZÁKONODÁRSTVÍM, SOUDNICTVÍM A VLÁDOU – rozhodujícím kritériem je formální hledisko – správa a zákonodárství: – zákonodárství je v demokratickém parlamentním státě veřejné správě nadřazeno, vytváří pro ni formou zákonů právní rámec – veřejná správa se přímo nebo nepřímo na zákonodárství podílí (např. čl. 41 odst. 2 Ú), ale formálně je zákonodárství spojováno jen s tím státním orgánem, kterému podle Ú náleží – správa a soudnictví: – soudnictví – provádění zákonů a jiných pr. předpisů osobami, které jsou nezávislé (vázány jen zákony) – veřejná správa – provádění zákonů n. jiné činnosti ve veřejném zájmu osobami, které nejsou nezávislé è rozhodující pro odlišení je, zda je s výkonem funkce spojena nezávislost či není – dále veřejná správa je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle X soudnictví – spojeno se současným stavem, zásada hic et nunc (soudní akty – většinou deklaratorní; správní – obvykle konstitutivní) – správa jedná ve vlastní věci, z vlastní iniciativy; soudnictví nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy – jejich vztahy jsou stále intenzivnější – správa a vláda: – už neobstojí chápání vlády jen jako jako nejvyššího orgánu státní správy => vůči jiným subjektům a jejich orgánům vykonávajícím veřejnou správu je pravomoc vlády omezena na formy stanovené pr. řádem – úkoly vlády: politické vedení správy, spolupůsobení při utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu è vykonává to hlavně rezortně uspořádaná státní správa è může docházet k prolínání vládních a správních funkcí – metody a formy vykonávání moci jsou spojovány s institucí, které je výkon přikázán