1. Předmět a funkce právní filosofie; vztah právní filosofie a ostatních právních věd zejména právní teorie a právní dogmatiky.
Slovo „filosofie“ pochází z řečtiny. Sloveso „filein“ znamená „milovat“, „sofia“ označuje nejprve jakoukoli zručnost nebo obratnost, ale posléze zvláště vědění, poznání, především vyšší vědění, jež zahrnuje ctnost a umění žít. Jménem „sofos“ se označuje nejprve ten, kdo je zdatný v povolání a v životě, a pak především ten, kdo je „moudrý“. „Filosofie“ se proto nejčastěji překládá jako „láska k moudrosti“. – pochybování – ztráta samozřejmosti, naše vědění je podrobeno kritice- filosofické tázání je kritickým tázáním Předmět a) pojem právo právní filosofie usiluje o vymezení základních nejobecnějších vlastností znaků, které právo označuje; (normativita, závaznost, legalita-zákonnost, legitimita, platnost, atd.) b) účel práva – starost o spravedlnost; právní filosofie se zabývá otázkou, jak by měl fungovat spravedlivý právní řád, jak by měla být realizována ochrana lidských práv atd. Funkce Dlouhé období přetrvával názor, že právní filosofie je jen teorii přirozeného práva; proto nemá nějaký velký význam při poznávání práva atd. Dnes jde o snahu rehabilitovat právní filosofii jako metodický přístup, který vede ke kritickému poznávání práva, především k odhalování různých předsudků a omylů v porozumění a interpretaci práva – právní filosofie jako starost o to, aby právní myšlení bylo kritické
