6. Aristotelovo vymezení pojmu spravedlnost a práva
– Aristotelés věnoval především otázkám spravedlnosti celou 5. knihu v Etice Nikomachově. – pro Aristotela dobrý život není přirozenou daností ale schopností učinit to cílem našeho jednání – je to schopnost, kterou si každý z nás musí v sobě vypěstovat- to je přirozené – konat dobro je pak vlastností, kterou každý získává z uváženého rozhodnutí 1. Předmětem Aristotelových úvah o spravedlnosti je lidské jednání; tzn. co je spravedlnost se může ukázat jen jako fenomén, jako projev našeho jednání: 2. Spravedlivé jednání je projevem nejvyšší ctnosti (zdatnosti) člověka- Spravedlnost je ctnost, tudíž dokonalá schopnost, která se projevuje na věřejnosti, ve vztahu k druhému, je to sociální cnost, kdy se člověk projevuje již jako spravedlivý občan 3. Její základní vlastností je nalézt vhodný střed, který je nutné správně vystihnout – – spravedlnost – střed a střed představuje rovnost, rovnost garantuje zákon, tzn. spravedlivé -zákonné rovné – nespravedlnost pak představuje krajnost; – nespravedlivé jednání je synonymem nezákonného, nerovného jednání 4. Aristoteles nás upozorňuje na různé představy o spravedlnosti A) spravedlnost jako poslušnost k míře zákonů se nazývá celá (obecná) spravedlnost obecná spravedlnost, tzn. jako taková: i) předpokládá chování podle základních ctností; ii) zakazuje špatné jednání iii) předpokládá udržovat tuto zdatnost pro blaho obce B) Spravedlnost jako rovnost, která se projevuje v různých formám jednání: částečná spravedlnost i) výměnná spravedlnost ii) rozdělovací (distributivní) spravedlnost
