5.Pojetí přirozeného práva

a) právo je přirozenou daností společenského života– i ve společnosti musí existovat nějaký prostředek (právo), jenž by garantoval řád, harmonii, rovnováhu. Rovnost ve vztazích mezi lidmi považují za přirozený princip b) zdrojem normativity (práva) je síla řádu přírody a přirozených potřeb člověka– např. představa spravedlivé společnosti u Platóna- tu strukturuje do tří společenských vrstev (výrobci, strážci, filosofové) podle jejich potřeb a schopnostech. Z tohoto přirozeného řádu schopností lidí jsou odvozeny pak jejich přirozená práva a povinnosti c) morálka je důvodem ospravedlnění přirozeného práva– schopnost lidí podřídit se a jednat podle práva souvisí podle Platóna a Aristotela pouze s jejich morálními vlastnostmi d) základem práva je spravedlnost– právu je zde připisován jediný význam- být garantem rovnosti, která je kladena za podstatnou vlastnost spravedlnosti (=sociální ctnost). Spravedlnost je pro ně morálním ideálem společenského života e) přirozené právo je základem tzv. zákonného práva– je zde také uznáváno kromě přirozeného práva právo zákonné, tzn. vytvořené lidmi. Je to právo nižšího řádu, protože podléhá změně a není všude stejné, jeho existence je však nutná pro udržování rovnosti f) zákonné právo je nutným doplňkem přirozeného práva jako předpokladu udržení spravedlnosti shrnutí- – právo je považováno za přirozený systém práv a povinností – zdrojem práva (nároků) je řád univerza (předsokratici) nebo potřeby lidí (Platon, Aristoteles) – právo nemá povahu autonomního jevu a je popisováno prostřednictvím morálky – základem práva je spravedlnost, jež je nejvyšší morální ctností člověka – přirozené právo je základem zákonného práva, které plní funkci nutného dodatku