6.Co je spravedlnost a spravedlivé se nalezne spíše „negativním“ způsobem; kdy zakoušíme bezpráví

5. Co je spravedlnost a spravedlivé se nalezne spíše „negativním“ způsobem; kdy zakoušíme bezpráví. Porušení rovnosti nastává: a) když je narušen vztah mezi něčím nebo vzhledem k někomu; (tzn. mezi polis a občanem) – v této souvislosti pak nalezení úměrnosti charakterizuje distributivní spravedlnost; jejím kritériem je „každému, co jeho jest“ b) když nastává nějaká ztráta, újma, pro její narovnání je nutné stanovení středu, co je úkolem soudce; on určuje střed a stanovuje rovnost- jde o spravedlnost vyrovnávající, nebo opravná 6. Opravná spravedlnost vede k uplatnění zákona jako stanovitele středu; Střed, rovnováha zde není stanovena přirozenou povahou věcí ale zákonem; Aristoteles tak ukazuje, že existují různé druhy práva, které se liší povahou činností: – hospodářské- nebo obchodní, a občanské tak uplatněním zákona: v tomto ohledu mluví o přirozeném zákonu (FYSIKON) a „smluvním“ stanoveném zákonu (NOMIKON) – principy přirozeného práva mají vždy stejnou platnost, jsou neměnné, vyjadřují pravou (přirozenou) uspořádanost věcí atd. – stanovené zákony vycházejí ze zkušenosti, která by neměla odporovat přirozeným zákonům, tyto zákony nejsou však o dokonalé a tak Aristoteles mluví také o slušnosti (EPIKIA) jako formě práva, která pomáhá opravovat zákon