2. Obecná odpovědnost
– každý zaměstnanec má obecnou odpovědnost za škodu, kterou zaměstnavateli způsobí zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s jejich plněním
– zaměstnavatel při uplatnění nároku na náhradu škody musí prokázat zaměstnancovu vinu, tj. že porušil právní normu
– jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně nebo v opilosti nebo pod vlivem jiné návykové látky, je povinen nahradit celou skutečnou škodu v plné výši
– jestli- že však zavinil škodu nedbalostí, náhrada nesmí přesáhnout 4,5x jeho průměrného měsíčního výdělku
Zvláštní tzv. hmotná odpovědnost
– má zaměstnanec, s nímž zaměstnavatel uzavřel písemnou dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které musí zaměstnanec vyúčtovávat
– hodnotami mohou být peníze, zboží, palivo apod.
– při této odpovědnosti zaměstnance není zaměstnavatel povinen dokazovat mu vinu, ale pouze schodek čili manko (z francouzského manquer — čti manké = chyběti)
– škoda se uhrazuje v plném rozsahu. Zaměstnanec se zbaví této odpovědnosti, když prokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění (např. skladník prokáže, že sklad byl vyloupen)
