Globální oteplování

1) Globální oteplování (globální klimatická změna) souvisí s principem tzv. skleníkového jevu, který působí jako ochrana povrchu naší planety před drastickými změnami teploty mezi dnem a nocí. Část sluneč. záření se odráží od mraků, vodní hladiny a sněhové pokrývky a uniká zpět do kosmu. Část je po dopadu na povrch Země pohlcena a zahřívá jej. Teplo, které ze zahřátého povrchu uniká je též záření, ale o delší vlnové délce – tzv. záření infračervené. To je ale na čas některými plyny v atmosféře zadrženo (pohlceno a pak vyzařováno do kosmického prostoru, nebo – a to je podstatné – zpět k zem. povrchu) a tak pomáhá udržet poměrně stabilní přízemní teplotu. Plyny, které mají schopnost tepelné – infračervené – záření pohltit, se nazývají skleníkové plyny – patří sem hlavně vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný atd. Skleníkový jev založený na přítomnosti skleník. plynů je tedy efekt přirozený. Při některých lid. činnostech se ale uvolňuje větší množství skleníkových plynů,. než je přirozené. Spalováním fosil. paliv (uhlí, ropy), odlesňováním, vypalováním lesů, při obdělávání půdy přibývá oxid uhličitý atd. Nárůst těchto plynů může způsobit, že zadržení tepel. záření se zvýší a stoupne tak teplota na Zemi. Odhaduje se, že může dojít k rozkolísání klimatu, změně režimu srážek (místní sucha nebo záplavy) , k zesílení a změně výskytu tropic. a subtropic. bouří, k intenzivnějšímu tání ledovců, což by (spolu s rozpínáním vodních mas teplem) mohlo vést ke stoupání hladiny světového oceánu.