Implementace práva ES
Implementace práva ES:
Tento proces lze rozdělit v zásadě na 3 fáze : převod (transpozice) směrnic do národního pr. řádu, aplikace směrnic a prosazování směrnic.
Převodem směrnic do vnitrostátního práva se rozumí přijetí pr. předpisů příslušnými zákonodárnými orgány. Tím se směrnice stává součástí pr. řádu čl. státu. Některé směrnice nevyžadují tento formálně právní převod ale spíše urč. faktické jednání – jde o směrnice mající přímý účinek.
Aplikace znamená použití směrnice v konkr. případech (stricto senzu jde o aplikaci ustanovení vnitrostátního práva, kterými došlo k převodu směrnice).
Prosazování směrnic : jde o postup samotného provádění směrnice, jejího praktického působení, a to buď jako předpisu vnitrostátního práva nebo směrnice jako takové, má-li přímý účinek.
Implementace práva živ. prostředí ES je povinností čl. států. Je třeba rozlišovat implementaci přímou a nepřímou: přímá implementace probíhá na základě tzv. teorie přímého účinku (přímá účinnost je charakteristická pro nařízení – dnem nabytí účinnosti se přímo stávají součástí pr. řádu, aniž by bylo třeba je do něj transponovat). U směrnice je přímý účinek výjimkou.
