Poplatky lze dělit do těchto skupin:

Poplatky lze dělit do těchto skupin:
– poplatky za vypouštění znečišťujících látek : vycházejí obvykle z množství a charakteru vypouštěné škodliviny. V ekologické politice evr. zemí se nejčastěji se využívají při ochraně vodních toků, v menší míře pří ochraně ovzduší a poměrně málo v odpadovém hospodářství.

– poplatky za produkty, které při své výrobě nebo spotřebě znečišťují živ. prostředí nebo je pro ně nutno organizovat zvl. systém skládek (v některých evr. zemích jsou to např. mazací oleje, umělá hnojiva atd.). Smyslem je snížit využívání ekologicky náročných produktů a podporovat zavedení substitučních výrobků se stejnými užitnými vlastnostmi ale s menším neg. dopadem na živ. prostředí.

– uživatelské poplatky : představují příspěvek na úhradu nákladů provozu veřejných čistících zařízení (odvoz komunálního odpadu aj.) . Mají charakter spíše platby za službu.

Zálohové systémy : kupující platí přirážku k ceně produktu, který potenciálně ohrožuje živ. prostředí. Vrátí-li spotřebitel produkt do obchodu či recyklačního místa, je mu záloha vrácena. Má se tím omezovat množství nelegálních skládek a současně stimulovat recyklace či nové využití produktu.

Obchod s emisními povoleními : využívá se např. v USA v oblasti ochrany ovzduší. Předpokládá stanovit přípustnou hladinu emisí pro urč. oblast a následně emise rozdělit ve formě emisního povolení mezi podniky v dané oblasti. Podniky , které dosáhnou nižší míry emisí, mohou prodat svá nadbytečná emisní povolení jiným podnikům či je uložit v tzv. emisní bance pro pozdější využití. Naopak podniky, pro které jsou opatření na snížení znečištění příliš nákladná, si mohou zakoupit od jiného podniku emisní povolení. Obchod s emisními povoleními není ale vhodný zejména tam, kde se pozornost soustřeďuje na redukci emisí z jednotl. zdrojů. Je ale efektivní tam, kde je cílem snížit celkovou hladinu emisí v dané oblasti.

Pojištění odpovědnosti za škody na živ. prostředí : úzce navazuje na pr. zakotvení odpovědnosti za škody na živ. prostředí. Praktické uplatnění odpovědnosti za škody předpokládá zabezpečení finančních prostředků pro likvidaci a kompenzaci škod. Vytvářejí se spec. garanční fondy na úrovni podniku (či společné garanční fondy pro více podniků) nebo se rizika škod převádějí na pojišťovací společnosti. Výše pojistného bude stimulovat podniky k realizaci opatření ke zvýšení bezpečnosti provozu ve vztahu k ekolog. haváriím.

Využívání úvěrů : např. zvýhodněné úvěry (úvěry s nižší úrokovou mírou, s delší dobou splatnosti, bez obvyklého ručení), st. záruky na úvěry, které napomohou k získání úvěru atd.