Konference o živ. prostředí člověka

Konference o živ. prostředí člověka – Stockholm 1972
Sešla se pod záštitou OSN. Byla to 1. celosvětová konference o živ. prostředí, zúčastnilo se jí 114 zemí (ale nikoliv státy socialistické). Její význam spočívá v tom, že shledala ochranu živ. prostředí universálním zájmem všech národů světa. Položila otázku ochrany živ. prostředí do globální roviny a změnila dosud převládající názor na Zemi jako na neomezenou zásobárnu přír. zdrojů. Zaměřena na 3 hlavní okruhy problémů: zachování přír. zdrojů, znečišťování, konflikt mezi ek. rozvojem a živ. prostředím. Konference přijala Závěrečnou deklaraci o živ. prostředí člověka a Akční plán.

Deklarace o živ. prostředí člověka – ochrana a zlepšování živ. prostředí jsou nejdůlež. aspektem, který ovlivňuje kvalitu lid. života a ekonomický rozvoj, nesprávné zásahy mohou způsobit nevyčíslitelnou škodu jak na živ. prostředí, tak pro lidstvo samotné. Patří do kategorie soft law – jde jen o doporučení, ale jeho principy jsou mez. společenstvím všeobecně příjímány . Principy: 1. právo na příznivé živ. prostředí je jedním ze zákl. lid. práv 2. přír. zdroje musí být chráněny k prospěchu současných i budoucích generací (trvale udržitelný rozvoj) 3. vypouštění toxic. substancí v takových množstvích a koncentracích, které nedokáže živ. prostředí vstřebat bez poškození, musí být zastaveno 4. každý stát má suver. právo užívat zdroje v rámci svého území v souladu se svou národ. politikou, zároveň je ale odpovědný za to, že tyto aktivity nepoškodí živ. prostředí jiného státu 5. mez. záležitosti týkající se ochrany a zlepšení živ. prostředí by měly být řešeny v duchu spolupráce atd. (celkem 26 principů). Na základě Deklarace řada států zakotvila v ústav. předpisech právo na příznivé, zdravé živ. prostředí..

Akční plán – sestává se ze 119 rezolucí, ustanovení lze roztřídit do 3 okruhů: 1. globální hodnocení živ. prostředí (monitoring, hodnocení, výzkum a výměna informací) 2. manamegent živ. prostředí (týká se především otázek znečišťování a cest k jeho omezení, problému ukládání nebezpeč. odpadů, omezení kontaminace potravin atd.) 3. podpůrná opatření (poskytování informací, vzdělávání, příprava specialistů, instituc. aspekty – bylo doporučeno vytvoření centrálního orgánu pro záležitosti živ. prostředí – na základě toho vznikl při OSN nový orgán – Program pro živ. prostředí (UNEP).