PRÁVNÍ NORMy – POJEM, klasická STRUKTURA právní normy, DRUHY.

Právo je soubor obecně závazných pravidel chování tzv. PRáVNíCH NOREM, vytvořený státem v určité zvláštní formě tzv. pramenů práva, který je státem vynutitelný tzn., že právo nemůže existovat bez státu.
Právní norma
je tedy obecně závazné pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou (prameny práva ), a jehož zachování je státní mocí vynutitelné.
(Chováním se rozumí jak aktivní činnost, tak i zdržení se činnosti )
tj. Právní norma se vyznačuje 3 znaky:
všeobecná závaznost
státem uznaná forma
státem vynutitelná
Základním znakem právní normy ( na rozdíl od např. morálních pravidel ) je její vynutitelnost státní mocí. Součástí právní normy je sankce za její nesplnění.
STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY
Strukturou právní normy rozumíme vnitřní formu, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován
Klasická struktura je tvořena těmito prvky:
HYPOTÉZA – kritérium, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje či nevztahuje na konkrétní situaci. Taxativní nebo demonstrativní výčet
DISPOZICE – obsahuje pravidlo chování – stanoví, komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze
SANKČNÍ HYPOTÉZA – stanovuje podmínky podmiňující uplatnění sankce
SANKCE – důsledky porušení právní povinnosti z dispozice, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené sankční hypotézou.
Hypotézy a dispozice
Hypotézy a dispozice relativně abstraktní a relativně konkrétní
Relativně konkrétní – př. „dovolená učitelů … činí 8 kalendářních týdnů“
Relativně abstraktní – př. „vážně rozvráceno manželství“, „zájmy nezletilých dětí“
Hypotézy a dispozice taxativní a demonstrativní
Taxativní – konkrétně vyjmenované
Demonstrativní – uvedeny jen některé příklady
Hypotézy a dispozice jednoznačné a alternativní
Jednoznačné – musí nastat všechny podmínky uvedené v hypotéze
Alternativní – jde vlastně o dvě hypotézy a jen jednu dispozici