Legislativní proces

je proces tvorby normativních právních aktů
Dělení NPA podle stupně právní síly
Prvotní ( originální ) – ústavní zákony, mezinárodní smlouvy, zákony a zákonná opatření Senátu
Druhotné ( sekundární ) – např. nařízení vlády, vyhlášky ministerstev
Zákon
je normativní akt nejvyššího zastupitelského orgánu státu
některé zákony se označují jako kodexy, protože jde o jedinou právní normu, která komplexně upravuje určité právní odvětví např. ObčZ.
Ústavní zákon
odlišují se od normálních zákonů formou i vyšším stupněm právní síly
Ústavy se dělí na :
Rigidní – je stanovena zvláštní procedura pro vydávání ústavních zákonů. U nás např. 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů. Existuje ve většině zemí.
Flexibilní – vydávané na základě stejné procedury jako normální zákony
Precedenty
jsou rozhodnutí státních či státem pověřených orgánů, kterými se řídí případy, právními normami dosud neupravené, za předpokladu, že taková rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy.
je to typický pramen práva v common law, u nás se nepoužívá
– individuální právní akt (nejčastěji soudní rozsudek), který použitím na další obdobné případy získává obecnou závaznost.
Právní obyčeje ( zvyklosti )
je to pramen práva v common law, u nás se nepoužívá
označuje se jako nepsané právo
obyčej je pramenem práva za těchto předpokladů:
dlouhodobé masové chování
jasnost a srozumitelnost
státní vynucování
Normativní smlouvy
shodný projev vůle dvou nebo několika stran
jsou hlavním pramenem mezinárodního práva
není to rozhodnutí 1 státního orgánu, ale jako shodné projevy vůle dvou či více stran
Normativní charakter mají v řadě zemí ( i u nás ) Kolektivní smlou