11.Kelsen (Ryzí nauka právní)

– je nutný jiný přístup k analýze vůle a je nutné ukázat, že zdrojem normativity není proto, že je rozumná, ale proto, že je to její danost- její daná vlastnost být zdrojem normativity Aby Kelsen mohl obhájit tento názor, musel a) vůli (svět Sollen) očistit od světa „Sein“, tzn. ukázat svět „Sollen“ (povinnosti) jako svébytný svět, který nemá nic společného ze světem „Sein“ toho, co je b) ukázat, že právní normativita není něco objektivní jen proto, že se týká vnějšího jednání a vnějších vztahů; to, že právní normativita je něčím objektivním nemůžeme odvodit jen na základě toho, že je to protiklad něčeho vnějšího, subjektivního, musí se najít obecnější důvod A) „očistu“ vůle provádí Kelsen tak, že pro její analýzu zvolil logickou analýzu vůle, která měla ukázat, že normativita (Sollen) je výsledkem čisté-logické konstrukce aktu vůle i) Kelsen ukazuje, že akt chtění není výsledkem morálního uvědomění si našeho racionálního poznání jako to bylo u Kanta, ale akt chtění je založen především na mechanismu představování si povinnosti tzn. naše vůle je sama o sobě schopná (je to její apriorní vlastnost) utvářet si představy, fikce, konstrukce, které fungují jako hodnotící (normativní) kritérium našeho jednání Kelsen z toho činí závěr, že akt chtění vůle má vždy význam normy, tzn. NORMA JE VÝZNAMEM AKTU CHTĚNÍ ii) Akt chtění je spojen s myšlením a spouští také mechanismus logického úsudku, takže akt chtění je i formou abstraktního myšlení, kdy dochází k abstrahování toho, co má být (Sollen) jako obsahu normy -Smyslem aktu chtění je poznání povinnosti- POZNÁNÍ POVINNOSTI „SOLLEN“ MÁ VŽDY FORMU NORMY Závěr analýzy aktu vůle a) „Sollen“ a „Sein“ jsou charakteristiky dvou na sobě nezávislých (protikladných) světů; (Mezi světem „Sollen“ a „Sein“ neexistuje žádný vztah) b) – svět „Sollen“- normativity je objektivní a jeho základní strukturální jednotkou je norma – svět „Sein“ je světem subjektivní zkušenosti, morálky, zájmů apod. tudíž se nikdy nemůže stát zdrojem normativity c) existence normy je apriorní daností chtění a poznání lidské vůle „Norma je logickým významem aktů vůle; norma je neměnná a podle Kelsena existuje i když nepůsobí jako motiv jednání.“ Také platí, že „norma je strukturálním prvkem normativního myšlení.“