5. Charakterizujte pojetí přirozeného práva ve starověkém právním myšlení (Platon, Aristoteles)
– typické pro starověké právní myšlení je hledání absolutního, přirozeného zdroje práva – typické je řešení kosmologických otázek, tzn.nacházení základu, původu všech věcí a jevů – stále narůstající vědomí rozdílů mezi společenskými a přírodními jevy souvisí se schopností poznat a odlišit to, co je tělesné od netělesného, empirický svět od světa ne-empirického, transcendentního – tento rozdíl vyjadřuje ve svém učení filosof Platón (Ústava, Zákony)- vymezuje netělesný svět (říši idejí) jako základ všech reálných existujících věcí a jevů. (podobenství o jeskyni) – zdrojem spravedlivých zákonů (práva) je „říše“ idejí a lidé se o tom dozvídají poznáním ideje dobra jakožto základu všech jevů a věcí – na učení Platóna navazuje jeho žák Aristotelés, ten se stává jeho největším kritikem – pro Aristotela (Etika Nikomachova) je společnost již něco samozřejmého, co není potřeba zvláště zdůvodňovat, člověku je vlastní žít ve společnosti („zoon politikon“)
