13) Příbuzenství – agnatio, cognatio, affinitas a význam jednotlivých druhů příbuzenství pro římské právo
Příbuzenství – římské přávo zná příbuzenství dvojího druhu – přirozené (pokrevní) cognatio a právní (umělé) agnatio
1) Příbuzenství pokrevní – je založena na příbuzenství krve, buď přímé (otec, syn, děd, děti dětí, předkové do nekonečna nahoru a dolů) nebo linie pobočná (osoby spojuje pouto společného předka – např. sourozenci, sourozenci rodičů, děti sourozenců atd.) Sourozenci mohou mít oba rodiče společné – sourozenci plnorodí, můžou mít jn jednoho společného (polorodí). Dojde-li ke sporu musí se příbuzenství dokazovat (matka je vždy jistá), otcem je ten kdo se se ženou oženil. Nebo manžel, když se dítě na rodilo po 181 dnu po sňatku nebo 10 měsíců po skončení sňatku. Dále existovali děti nemanželské – mělo se za to, že nemají otce a tudíž ani pokrevní příbuzné ze strany otce. Cognatio se uznávalo pouze ze strany matky.
2) Příbuzenství agnátské – příbuzenstvo právní (umělé), proto se mohlo zakládat a rušit podle toho, jak se měnili faktory, které jej vytvářeli. V agnátském příbuzenství byly osoby, které byly podřízeny téže moci otcovské nebo manželské, jakož i osoby které by této moci byly podřízeny kdyby její nositel ještě žil. Stupně agnátského příbuzenství se počítají stejně jako u pokrevně příbuzných.
3) Švagrovství – anffintas – umělé příbuzenství založené sňatkem a podmíněné trváním manželství (rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů zaniká). Rozumíme tím poměr jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého (ženich k otci nevěsty apod). V římském právu mělo jen omezený význam a později zaniká úplně.
