15) Římské manželství – manželství přísné a volné, reforma rodinného práva (zákon lulia a papia poppaea)
Římané nazírali na manželství jako na svazek uzavíraný v zájmu muže. Manželství se mělo stát základem jeho rodiny a zabezpečit trvání jeho rodu. Proto také platilo, že ztratil-li již manžel tuto vůli manželství skončilo.
Přísné manželství manus (ruka)– v nejstarší době vedla k tomu, že se žena uzavřením manželství podřizovala rodinné moci manžela, opouštěla vlastní rodinu a vstupovala do rodiny nové. Sňatek pro ni znamenal zánik moci otcovské, ale také agnátské. Na manžela přecházel také veškerý majetek manželky. Muž měl nad moc velmi širokou. Mohl s ní volně nakládat a mohl ji i trestat. Jako soudce ženy měl však morální povinnost poradit se s vlastní rodinou, ale i s příbuznými ženy. Měl právo ve své poslední vůli ustanovit ženě poručníka. Měl také právo podat žalobu proti komukoliv kdo by mu ženu zdržoval.
