Volné manželství
– objevuje se s postupem doby s vývojem Říma. Charakteristickým rysem je, že žena a ani muž uzavřením manželství nemění nic na svém dosavadním postavení. Žena nepřestupuje do rodiny svého manžela zůstává podřízená rodině otce. Setrvává také v dosavadním agnátském vztahu. Děti narozené však spadají stále do agnátského vztahu otce. Dojde-li ke kolizi musí manžel ustoupit moci která již existuje – moci otce. Jinak mělo ještě řadu dalších důsledků (např. manželé byli osvobozeni svědčit proti sobě).
Manželství směli uzavírat osoby, které měli connubium (právo uzavřít zákonný sňatek). To měli pouze Římané, z cizinců jen ti kdo dostali udělenu výjimku.
Vrůstající počet rozvodů a nechuť do manželství vedli Oktaviána Augusta k vydání dvou zákonů:
- lex Iulia z roku 18. př. n. l.
- lex Papia Poppaea
Oba zákony stíhali majetkovými újmami osoby neženaté a neprovdané (osoby od 20 do 50 let ztráceli způsobilost nabývat z testamentu jestli nežili v manželství) Když bylo manželství bezdětné nabývali pouze ½. Vyhlašovali se výhody pro ty kdo měli více dětí atd. Z druhé strany se stíhalo cizoložství. Tyto zákony narazili na velký odpor občanů a zůstali nakonec bez většího úspěchu.
