18. Ochranná opatření
– jde o samostatnou kategorii trestněprávních sankcí, které je možno uložit osobám trestně-právně odpovědným, i těm, jež trestně odpovědné nejsou (např. nepříčetnost) – stejně jako tresty jsou vynutitelná státní mocí; platí pro ně zásada nullum crimen, nulla poena sine lege; i zde mezi základní podmínky patří TČ, popř. čin, který by nehledě k osobě pachatele byl trestným činem; také mají společný konečný účel => ochrana společnosti před činy nebezpečnými pro společnost – rozdíly mezi nimi – újma způsobená ochrannými opatřeními není jejich funkční složkou, ale nevyhnutelným účinkem X u trestů tvoří újma jejich podstatnou stránku; přesto je někdy újma u ochranných opatření větší než u trestů – intenzita ochranných opatření není v prvé řadě určována nebezpečností činu, ale potřebou léčení, výchovy nebo zneškodnění – délka trvání ochranných opatření je určena zákonným rámcem, v konkrétním případě není soudem předem stanovena a závisí na výsledku opatření – ochrannými opatřeními jsou: ochranné léčení, zabrání věci, ochranná výchova è mohou být uložena: – samostatně – buď jako jediný prostředek ochrany společnosti // nebo místo trestu (resp. trestního opatření u mladistvých) – vedle trestu resp. trestního opatření u mladistvých – je-li určité osobě uložen trest odnětí svobody i ochranné léčení => lze za urč. podmínek ochranné léčení vykonávat během výkonu trestu
