22) Protiprávní jednání (bezprávné činy) – delictum, crimen, předpoklady vzniku deliktu, formy zavinění (dolus culpa)
Za protiprávní jednání lze považovat každé porušení právem uložených povinností (porušení povinností ze smlouvy, porušení negativních povinností vyplývajících z věcných práv). Nová práva, která při protiprávním jednání vznikají jsou tato:
- právo na náhradu škody
- právo na pokutu
Jde-li o protiprávní jednání, které poškozují zájmy jednotlivce (delictum privatum) jen on má právo na náhradu škody, jen on pobírá pokutu. Jestliže jde o protiprávní jednání, které ohrožuje zájem celé pospolitosti (crimen), je situace jiná. Pachatel je stíhám v zájmu všech, z jednání se odpovídá před veřejným soudem a postihuje jej veřejný trest, na hrdle nebo majetkový. Nároky na odškodnění vznikali na základě zvláštní žaloby. Římské právo považovalo za delikt jen zásah určitého typu, vyžadovalo se totiž:
- aby zásah pachatele byl objektivně protiprávní. Jednání není protiprávní jedná-li pachatel v nutné obraně (poraní lupiče). Jedná-li pachatel v nouzi, nejedná protiprávně (odvrácení škody činem trestným).
- Způsobilost pachatele spáchat bezprávím vědomím činem – (pachatel nemůže být nedospělec, dítě, šílenec, a samozřejmě právnická osoba)
- Bezpráví lze klást pachateli za vinu – ze mu vytýkat, že bezpráví chtěl (jednal tedy ve zlém úmyslu) nebo že nepostupoval dost opatrně (spáchal bezpráví z nedbalosti).
- zlý úmysl – dolus – je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná a neuvědomuje si škodlivé důsledky. Pachatel za dolus odpovídá vždycky, není možné tuto odpovědnost vyloučit.
- Culpa – je stav vědomé člověka, který nějak jedná a může záležet v jednání positivní, ale i v opomenutí. neuvědomuje si škodlivost důsledků. Rozlišuje se: culpa lata (hrubá nedbalost- až nepochopitelná), culpa in concreto (nedbalost relativní – podle pečlivosti, které věnuje věcem vlastním), culpa levis (nedbalost normální, obyčejná – je posuzována podle měřítka dobrého hospodáře), custodia (odpovědnost za náhodu – ručení za náhodu)