Vedlejší ustanovení právních jednání –
Modifikuje obsah právních jednání pomocí vedlejších ustanovení. V římském právu přicházejí do úvahy tyto:
- condicio (podmínka) – je vedlejší ustanovení, které účinky právního jednání činí závislými na nejisté události budoucí.
- podmínka nutná (vyplatím ti 10 tis., jestli Titius zemře)
- podmínka nemožná (zaplatím Titiovi 10 tis., dotkne-li se nebe)
existují i podmínky vadné, nedovolené, nemravné, výsměšné, zmatené.
- dies (uložení času) – váže uložení času právní účinky jednání na události, které v budoucnosti jistě nastanou (do určitého termínu, k určitému termínu skončit). K některým právním jednáním uložení času připojeno být nesmělo.
- Modus (určení účelové) – při lukrativních právních jednáních (při darování, při odkazu, při ustanovení dědicem atd.). Dárce mohl obdarovanému uložit, aby něco vykonal (např. aby postavil náhrobek…).
