37) Posloupnost testamentární II.: obsah testamentu (prvek obligatorní (povinné – musí být obsaženy) a prvky fakultativní (nemusí je obsahovat pokaždé
Zásadní význam vyplývá z toho, že za testament je považován jen takový projev, který obsahuje ustanovení dědicem či dědickou instituci. Dědická instituce nemohla být učiněna libovolně volenými výrazy, vyjádřena rozkazovací formou latinským jazykem. Osoba ustanovená dědicem musela být jednoznačně a určitě označena (v písemném testamentu mohl odkazovat na další listinu). Sepisoval-li testament někdo jiný, nesměl obsahovat žádné ustanovení ve prospěch pisatele. Za dědice mohla být ustanovena jedna osoba nebo osob více. Bylo-li povoláno několik dědiců a zůstavitel jim neurčil podíly, měl každý stejný. Vždy velmi pečlivě posuzováno. Vždy se snažilo co nejvíce šetřit vůli zůstavitelovu. Ustanovení dědicem mohlo být vázáno podmínkou.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Dědické právo
Dědické právo
35) římské právo dědické – dědická posloupnost civilní a praetorská (hereditas) právní postavení dědice a jeho ochrana v římském právu, postavení spol 1
Právní ochrana dědice 2
36) Posloupnost testamentární I.: základní charakteristika dědění ze závěti, typy a formy testamentu 3
37) Posloupnost testamentární II.: obsah testamentu (prvek obligatorní (povinné – musí být obsaženy) a prvky fakultativní (nemusí je obsahovat pokaždé 4
Zrušení a neplatnost testamentu 5
Články na hledaný výraz „Dědické právo“ naleznete na bezuceni.cz
