8.VĚCI PRÁVO A JINÉ MAJETKOVÉ HODNOTY JAKO PŘEDMET SUBJEK PRÁV A POVINNOSTÍ

subjektivní právo – míra a způsob možného chování jeho subjektu, které objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání subjektivní povinnost – míra a způsob nutného chování subjektu, které mu objektivní právo ukládá a které na něm donucovacími prostředky vynucuje nárok – oprávnění domoci se svého subjektivního práva uplatněním donucení u státního orgánu (soudní – rozhodnutí a jeho nucený výkon – exekuce) relativní právní vztahy – mezi určitými subjekty absolutní právní vztahy – subjektu vůči všem ostatním
třídění: absolutní – působí proti všem – právu urč. subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčitých subjektů (omezuje se na nekonání něčeho) relativní – právu určitého subjektu odpovídá povinnost jiného určitého subjektu (konání i nekonání) – subjekty mají oprávnění a povinnosti mezi sebou navzájem – korelativní subj. pr. a pov. absolutní a relativní – různé vztahy – nejdůležitější: porušení absolutní vzniká relativní
věcná – absolutní charakter, pr. která svému subjektu poskytují oprávnění přímého ovládání věci, předmětem věc hmotná závazková (obligační) – relativní char. – korelativnost
pr. ke statkům nehmotným (zvláštní kategorie) pr. k výsledkům tvůrčí duševní činnosti – pr. intelektuálního vlastnictví a práva průmyslového vlastnictví ochrana osobnosti §11a – pr. na život a zdraví, respektování občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména, podoby (pr. tvořící integritu osobnosti fyzické osoby)