allografní –

• – může být zřízena dvojím způsobem:

* jinak než vlastní rukou (na psacím stroji, jinou osobou) – musí však být pořizovatelem vlastnoručně podepsána, v době podpisu musí být přítomni 2 svědci, před nimiž pořizovatel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli (nemusí však znát její obsah), svědci se musí na závěť podepsat (§ 476b), pisatelem závěti může být dědic sám, ustanovení § 476f se vztahuje pouze k § 476c, tedy k případu, kdy nemůže zůstavitel číst ani psát * zpřísněným způsobem (nebo notářským zápisem) může učinit závěť pořizovatel, který nemůže číst ani psát (§ 476c) – svoji vůli musí projevit před 3 současně přítomnými svědky (ti musí znát obsah závěti), zachytit do listiny, kterou svědci podepíší, zákon vyžaduje, aby předčitatel nebyl pisatelem a naopak, v závěti musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst ani psát, kdo listinu napsal, kdo ji nahlas přečetl a jak zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli

• notářským zápisem (§ 476d odst. 1) – tak může závěť sepsat kterýkoli notář bez ohledu na trvalé bydliště pořizovatele – jedině tímto způsobem může být závěť sepsána u nezletilé osoby starší 15 let, nebo když je zřizována nadace či nadační fond

svědky nemohou být (§ 476e) nezletilí, ti kteří pro svůj duševní a tělesný stav nejsou schopni vydat svědectví a ti, kdo nemohou číst nebo psát, nemohou jimi být ani osoby, které mají podle závěti dědit, osoby blízké účastníku, pracovníci notáře… ze závěti musí být patrno, koho pořizovatel ustanovuje svým dědicem (§ 477), při více dědicích musí být patrno, jaké podíly nebo věci a práva každému z nich připadnou (nejsou-li určeny, platí, že jsou stejné), je-li někdo ustanoven dědicem peněžité částky, musí ji dostat, i když v dědictví nejsou peníze zůstavitel může zřídit nadaci. jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky (§ 478), ustanovení závěti o příkazu k zápočtu tím však není dotčeno (§ 484 věta druhá), také není vyloučeno ustanovení náhradního dědice, je však nepřípustné tzv. svěřenské náhradnictví (určení dědice dědici) § 479 zjednává ochranu tzv. neopomenutelným dědicům => nezletilým potomkům se musí dostat alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona; zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona, pokud závěť tomuto odporuje, podléhá relativní neplatnosti vydědění negativní závěť nemá v naší právní úpravě oporu (přípustným druhem je listina o vydědění – § 469a) z dědění může být vyloučen jen potomek (potažmo i jeho potomci) zůstavitele a to pouze z důvodů v zákoně uvedených:

• jestliže neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc (objektivně)
• trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem
• byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně 1 roku
• trvale vede nezřízený život

listina o vydědění musí dodržet stejnou formu, která je předepsaná pro závěť zrušení závěti podle ustanovení § 480 se závěť zrušuje závětí pozdější (pokud vedle ní nemůže obstát), odvoláním závěti (odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti), nebo zničením listiny (pokud k němu nedošlo nedopatřením) listina o vydědění může být odvolána, zničena, nebo může být osoba povolána za dědice v závěti