Kontrakty formální

– slovní, písemné, potom kontrakty bezforemné, kt. vznikají volným souhlasem stran, reálné kontrakty – celkem čtyři (zápůjčka, půjčka nebo výpůjčka, smlouva o úschově, smlouva o ruční zástavě) Konsensuální kontrakty – prodej, koupě (smlouva trhová), pacht a nájem, smlouva o dílo, smlouva pracovní, smlouva společenská, smlouva příkazní. Dále se dělily na kontrakty jednostranné (práva vznikají jen jedné straně a povinnosti jen straně druhé), dvoustranné. Dvoustranné mohly být rovné (práva rovnoměrně rozděleny pro obě strany) nebo nerovné. Každá obligační smlouva musí obsahovat některé náležitosti:plnění musí být objektivně možné (fakticky i právně), plnění nesmí být v rozporu se zákonem, plnění nesmí být proti dobrým mravům, plněním se nesmí obcházet zákaz zákona, plnění smlouvy musí být určité a ocenitelné v penězích.
4) Obligace jakoby ze smlouvy – zvláštní skutečnosti smluvního typu (zavazovací skutečnosti podobné jednak smlouvě o zápůjčce, smlouvě příkazní, v obou situacích však chyběl souhlas).Později přiřazeno ještě poručnictví.
5) Obligace z bezprávného činu – delikt je vědomí a zaviněný zásah do cizí zájmové sféry, se kterým právní řád spojuje vznik obligace (vznik nároku a povinnosti zaplatit soukromou pokutu nebo nahradit způsobenou škodu)
6)Obligace jakoby z deliktu – skutečnosti mimosmluvní, které připomínali deliktní, ale chyběl jim jeden z podstatných znaků deliktu, především zavinění.
7) Obligace alternativní – má předmět plnění částečně neurčitý proto, že je určen alternativně. Volbu má zpravidla dlužník. (např. škody způsobené podřízenými – pachatel má možnost se vyhnout placení vydáním pachatele).
8)Obligace generická – jejím předmětem jsou věci genericky určené
9)obligace dílné a nedílné – předmět plnění se dá buď rozdělit nebo je nerozdělitelné.
10) obligace úroková – jsou-li předmětem obligace úroky.
11) Náhrada škody damnum a soukromá pokuta – dost častým předmětem obligace. Římané ji dělí na dvě: – damnum emergens – představuje majetkovou újmu, která skutečně nastala – lucrum cessans – ušlý zisk, ztráta ke které by nedošlo, kdyby věc nebyla poškozena. Nebo porušil nějakou povinnost ze smlouvy vyplívající.Římské právo znalo dvě formy zavinění :culpa (nedbalost) a dolus (zlý úmysl).
Zánik obligace – prostým naplněním (zaplacením) Splnění obligace – solutio – plnění poskytl ten, kdo udělal, co udělat slíbil. Místo dlužníka může plnit třetí osoba, klidně i proti jeho vůli. Může být určen i věřitel vedlejší. Není-li určen den splatnosti, místo plnění, může dlužník plnit kdykoliv a kdekoliv. Odečtení obligace –compensatio – věřitel je současně dlužníkem svého dlužníka a dlužník věřitelem svého věřitele. Novace – novatio obsah staré obligace je přenesen do obligace nové. Obě strany měly úmysl provést novaci. Splynutí – confusio – osoba dlužníka a osoba věřitele splynuly v jedno (v dědictví). Prominutí dluhu – vede k zániku obligace, aniž by věřitel dosáhl uspokojení svého nároku.