OMEZOVÁNÍ OSOBNÍ SVOBODY – § 231, ZBAVENÍ OSOBNÍ SVOBODY – § 232, OBCHODOVÁNÍ S LIDMI – § 232a, ZAVLEČENÍ DO CIZINY – § 233

– objektem je osobní svoboda ve smyslu svobody pohybu – omezování osobní svobody je zásah, jímž se znemožňuje svobodný pohyb člověka, třeba jen na krátkou dobu ( uzavření místnosti, spoutání,…) – zbavení osobní svobody spočívá v tom, že pachatel jiného zbaví osobní svobody natrvalo nebo na delší dobu – zavlečení do ciziny – dopravení člověka za hranice státu proti jeho vůli – jde o trvající trestné činy – u všech je třeba úmyslného zavinění; má-li pachatel za to, že tu jsou okolnosti odůvodňující omezení osobní svobody => jde o skutkový omyl, který ho omlouvá – jednočinný souběh omezování osobní svobody podle § 231 je možný s ublížením na zdraví podle § 221, nikoli však s ublížením na zdraví podle § 222 až 224
– LOUPEŽ – § 234 – objektem je jednak osobní svoboda ve smyslu rozhodování, jednak majetek; objektivní stránka spočívá v použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí – napadeným nemusí být jen vlastník, ale i osoba, která nemá věc ve své moci, ale třeba se jen náhodně postavila pachateli do cesty a bránila mu v loupeži – věc musí být pro pachatele cizí, jinak jde o vydírání; půjčené peníze jsou pro věřitele cizí, jejich násilné odnětí dlužníkovi by byla loupež – jde o loupež, jestliže se pachatel pokusil o krádež a k jejímu dokonání použil násilí; naopak o krádež jde, když se pachatel zmocnil cizí věci a po činu se pokusil uchovat si věc i násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí – čin je dokonán užitím násilí / pohrůžky bezprostředního násilí; není třeba, aby se pachatel věci zmocnil => proto se pokus u loupeže vyskytuje vzácně – úmysl pachatele se musí vztahovat k násilnému jednání a k tomu, aby se zmocnil cizí věci