OPRÁVNĚNÉ POUŽITÍ ZBRANĚ

– § 15 – trestný čin nespáchá ten, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů (219/1999 – o ozbrojených silách ČR; 283/1991 – o Policii ČR; 553/1991 – o obecní policii; 124/1992 – o Vojenské policii; 555/1992 – o Vězeňské službě a justiční stráži ČR; 154/1994 – o BIS;…) – vedle nutné obrany a vedle krajní nouze dovolují tyto předpisy použití zbraně ještě v dalších případech – PLNĚNÍ JINÝCH PRÁV A POVINNOSTÍ – plnění zákonné povinnosti nemůže být TČ, i když jeho znaky zdánlivě má (soudce podle zákonných podmínek vazby vezme obviněného do vazby; plnění rozkazu – tím však nesmí být spáchán TČ) – výkon práva (rodiče doma zavřou dítě, aby se učilo) – vykonávání dovolené činnosti – blíží se výkonu práva; s touto činností bývá spojeno určité nebezpečí; tím, že ji právní řád připouští, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí – výkon povolání – také se blíží výkonu práva; např. u lékaře
– DOVOLENÉ RIZIKO – v souvislosti s nevyhnutelnou nebezpečností některých společensky vysoce ceněných činností (riziko ve výrobě a výzkumu, lékařské riziko, hospodářské riziko,…) – cíl musí být společensky prospěšný (rozvoj výroby,…) – cíl je tu chápán úžeji než u krajní nouze X ale je-li cílem odvrácení nebezpečí škody, nemusí toto nebezpečí hrozit bezprostředně – v tomto směru jsou podmínky dovoleného rizika širší než u krajní nouze – platí zpravidla zásada subsidiarity (daného cíle nelze dosáhnout jinak) – stupeň dovoleného rizika musí odpovídat očekávanému společensky užitečnému pro-spěchu (tento stupeň je určován tím, co je ohroženo; rozsahem hrozící poruchy a její pravděpodobností)