9. Okolnosti vylučující protiprávnost

– okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není nebezpečný pro společnost a není ani trestným činem – chybí tu protiprávnost činu – výčet těchto okolností není a nemůže být uzavřený è zvláštností institutu okolností vylučujících protiprávnost je možnost použití analogie ve prospěch jednajícího, protože tyto okolnosti trestní odpovědnost zužují, nikoliv rozšiřují – tyto okolnosti je nutné odlišovat od důvodů zániku trestnosti
– KRAJNÍ NOUZE – dochází ke střetu dvou zájmů chráněných právem, což spočívá v tom, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena jen poruchou druhého zájmu è takový čin je oprávněný, proto nemůže být TČ – § 14 – při krajní nouzi se odvrací nebezpečí, které: – hrozí zájmům chráněným TZ – hrozí přímo, bezprostředně – nelze za daných okolností odvrátit jinak (subsidiarita) – ten, jemuž nebezpečí hrozí, není povinen snášet – k činu v krajní nouzi je oprávněn každý – nejen ten, jehož zájmy jsou ohroženy (pomoc v nouzi); proti tomu, kdo sám jedná v krajní nouzi, není přípustná nutná obrana ani jednání v krajní nouzi – následek způsobený odvracením nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil – proporcionalita – na rozdíl od starší nauky se dnes případy útoku ze strany osoby nepříčetné, dítěte, osoby jednající ve skutkovém omylu, posuzují podle ustanovení o nutné obraně, nikoliv o krajní nouzi – jde-li jen o nebezpečí domnělé, je nutné posoudit trestnost jednání pachatele se zřetelem na skutkový omyl; pokud nebyly překročeny meze domnělé (putativní) krajní nouze, nejde o úmyslný TČ, může však jít o kulpózní TČ – o vybočení (exces) z mezí krajní nouze jde, jestliže: následek byl zřejmě stejně nebo ještě závažnější než ten, jenž hrozil; jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo; nebezpečí bylo možno odvrátit jinak; byla tu povinnost nebezpečí snášet