Otázka č. 7. Zásady pro ukládání trestů
Trestní zákon je postaven na úmyslném zavinění, pouze tam, kde je to dovoleno. Zavinění z nedbalosti – jde o nedbalostní TČ (např. §224/3) §31 TZ – při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Trestní sankce jsou v zákoně vymezeny buď alternativně nebo rámcově. Alternativní – stanoveny jednotlivé druhy sankcí, jež je možné za konkrétní TČ uložit – např.: trest odnětí svobody, peněžitý trest, zákaz činnosti apod. a soud pak volí tu, jež by nejlépe odpovídala spol. nebezpečnosti a osobě pachatele. Rámcový – konkrétně je určena hranice trestní sazby, v jejímž rámci pak soud trest ukládá. Vedle obecných zásad pro ukládání trestů jsou stanovena další hlediska, jež by měla být při stanovení druhu trestu brána v úvahu např.: u spolupachatelů: platí stejná míra trestnosti, ale soud přihlíží k míře účasti a podílu. Organizátor, návodce a pomocník: posuzuje se význam a povaha jejich účasti na spáchání, u přípravy a pokusu TČ: posuzuje se to, kam se přiblížilo dokonání, posuzují se též okolnosti a důvodů nedokončení. Dalším významným hlediskem, které má význam při stanovení duhu trestu a jeho výměry je: 1) zmenšená příčetnost pachatele – podmínkou tohoto přihlédnutí však je, že si pachatel tento stav, ani z nedbalosti, nepřivodil pod vlivem návykové látky §32. V případě nepříčetnosti vzhledem ke zdravotnímu stavu, je možné dosáhnout účelu trestu i kratší dobou trvání, ale podmínkou je současné uložení ochranného léčení.
