POJEM EVROPSKÉHO SPRÁVNÍHO PRÁVA

přinejmenším tři různá pojetí a rozdílné významy: – správní právo EU: – komunitární, resp. unijní správní právo – člen. státy udělily část své kompetence integračnímu seskupení; SPP bylo spjato hl. s normotvornou a rozhodovací činností Rady a Komise, a to pod kontrolou Parlamentu a Soudu – legislativní akty SPP EU jsou vytvářeny komunitární metodou, kterou charakterizuje Bílá kniha o evropském vládnutí – 2001 è Komise předkládá návrhy, které schvaluje Rada a v případech, že se dotýkají o občanů, schvaluje je i EP; provádění těchto aktů je svěřeno Komisi a orgánům člen. států, pod účinnou právní kontrolou Soudu – qaudripartisme communautaire – čtyřúhelník dělby moci – dva systémy správního práva: vnitrostátní a právo EU (=> to má aplikační přednost) – bezprostřední účinek legislativních i administrativních aktů je vázán na: dostatečnou přesnost, bezpodmínečnost a nevázanost na jinou úpravu, nezávislost na správním uvážení či na jiné podstatné volnosti aplikace è legislativními a správními akty, v nichž jsou ustanovení o veřejných subjektivních právech, jsou při případné nečinnosti ústředních vládních úřadů povinny přímo se řídit všechny veřejné úřady; uznání vertikálního bezprostředního účinku; avšak směrnice nezakládá závazky jednotlivých osob, takže se jí nelze přímo dovolat ve sporu jednotlivců; právo EU vyžaduje, aby stát nahradil škodu vzniklou jednotlivcům neprovedením směrnice (pokud jí jsou založena práva osob, lze ze směrnice určit jaký obsah tato práva mají a existuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou) – od Maastrichtské smlouvy SPP překračuje rámec původního věcného zaměření – např. evroobčanství; dále výkon sociální správy při překonávání překážek volného pohybu osob v souvislosti s přípravou na povolání a s prac. příležitostmi; ochrana konkurenčního hospodářského prostředí; ochrana spotřebitele; právo ŽP