PRAMENY EVROPSKÉHO SPRÁVNÍHO PRÁVA
– dominujícím pramenem jsou vedle normativních smluv i obecné právní zásady – ústavní normy: – Spinelliho zpráva – 1984 – návrh Smlouvy o založení EU – Hermanova zpráva – 1994 – text Ústava EU – ani jedno nemělo bezprostřední odezvu – r. 2000 byla v Nice vyhlášena Charta základních práv EU – Konvent, jemuž předsedal Giscard d‘ Estaing, vypracoval návrh nové ústavní smlouvy EU – 3 části – (940) – legislativní a správní akty: – produkt nařizovací pravomoci či způsobilosti uzavírat veřej.-pr. smlouvy a správní dohody – významné je sekundární právo EU – jde v převažující míře o uplatnění administrativní metody; cílem je sbližovat úpravu v jednotlivých člen. státech anebo prosadit vůli exekutivního orgánu ES, resp. EU – sekundární právo bylo dlouho vytvářeno jen orgány exekutivního typu => potom ale postupné zapojené EP do legislativního procesu è EP společně s Radou, Rada a Komise mohou vydávat nařízení a směrnice, činit rozhodnutí a formulovat doporučení a posudky – Smlouva o ústavě EU diferencuje mezi legislativními (je zapojen EP) a správními akty (nadále nařízení a rozhodnutí Rady nebo Komise, popř. ECB)
