PŮSOBNOST OSOBNÍ:

zahrnují se sem výjimky z působnosti TZ odůvodněné osobním postavením pachatele: – exempce hmotněprávní – osoby jsou zčásti nebo zcela beztrestné – exempce procesní – jde pouze o nestíhatelnost – vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení – patří sem i čl. 27 Ústavy – částečná hmotněprávní exempce poslanců; je-li sněmovnou odepřen souhlas se stíháním – i procesní exempce; obdobné u senátorů – čl. 65 Ústavy – prezidenta nelze trestně stíhat, pouze za velezradu a to Ústavním soudem
– VYDÁVÁNÍ PACHATELŮ: – opatření státu, jímž stát vydá provinilce, který je na jeho území, cizímu státu nebo mezinárodnímu tribunálu k trestnímu stíhání, k výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím svobody – nedojde-li k vydání, je pachatel potrestán podle našeho TP – je upraveno vnitrostátním TP a MPV; v našem právu – § 21 TZ, další lze vyvodit z § 378, § 379 odst. 1 a § 383 TŘ, dále Evropská úmluva o vydávání,… – dožadující stranou bývá stát, na jehož území byl TČ spáchán nebo proti jehož zájmům byl TČ spáchán, nebo stát, jehož občanem je pachatel – dožádanou stranou je stát, na jehož území se pachatel zdržuje – pro vydání je nutné splnit řadu podmínek: – vydávání se připouští jen pro extradiční trestné činy – zpravidla jde o TČ, za něž může být uložen trest odnětí svobody nejméně na jeden rok, a u již uloženého trestu, který je nejméně na 6 měsíců (podle Evrop. úmluvy o vydávání 4 měsíce); zpravidla se nepřipouští vydávání pro politické trestné činy, což bývá prolomeno belgickou atentátní klauzulí (podle níž je přípustné vydání, jestliže šlo o útok na život hlavy státu), vydání má být také povolováno pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti – zásada oboustranné trestnosti – čin musí být trestný podle práva obou stran – před vydáním nesmí dojít k zániku trestnosti nebo k zániku možnosti výkonu trestu