PŮSOBNOST MÍSTNÍ:

– vymezuje okruh případů, které se posuzují podle trestního zákona se zřetelem k místu, kde byl TČ spáchán – princip teritoriality – podle českého TP se posuzují TČ spáchané na území ČR; v omezeném rozsahu se české TP uplatňuje i na TČ spáchané v cizině è překrývání působnosti českého s cizím TP – pravidla o místní působnosti TZ – součástí vnitrostátního práva, ale s některými mezi-národními prvky – tato část TP se někdy nazývá trestní právo mezinárodní X zatímco mezinárodní právo trestní – je součástí MPV a zabývá se uplatňováním trestních sankcí v této oblasti – projevuje se tu suverenita státu – trestní odpovědnost si řeší každý stát podle svých zásad, státy zásadně neuznávají cizí trestní rozsudky ani je nevykonávají – zásada teritoriality – podle ní se působnost trestních zákonů vztahuje na celé území stá-tu, bez ohledu na osobu pachatele (§ 17 odst. 1 a 2); exteritoriální místa (hlavně sídla velvyslanectví cizích států,…) nejsou vyňata z působnosti českého trestního zákona, ale orgány ČR nemohou provádět procesní úkony bez souhlasu příslušného cizího orgánu – podle MP se působnost českého TZ vztahuje i na státní neobchodní (vojenské, policejní, celní) lodě a letadla, ať jsou kdekoliv – v § 17 odst. 3 je vyjádřen princip vlajky – u TČ spočívajících v opomenutí je místem činu místo, kde mělo být něco vykonáno – u pokusu je místem činu i místo, kde měl nastat účinek – za místo činu je zřejmě třeba považovat i všechny místa, kde se rozvíjel příčinný vztah mezi jednáním a účinkem (tranzitní delikty) – organizátorství, návod a pomoc – místem činu je místo, kde k těmto jednáním došlo – zásada personality – působnost TZ se vztahuje na TČ státních občanů, ať byly spáchány kdekoliv, a také na TČ osob bez státní příslušnosti, mají-li na území ČR pobyt (§ 18) – zásada ochrany (princip reálný) – požadavek stíhat TČ, jež směřují proti zvláště důle-žitým vlastním zájmům, bez ohledu na místo činu či osobu pachatele (TČ proti státu, ochrana vlastních státních příslušníků – zde jde o pasivní princip personality, ochrana orgánů státu,…); u nás je tato zásada obsažena v § 19, ale týká se jen TČ proti republice a TČ podle § 153 a 155, u ostatních TČ v § 19 uvedených jde o zásadu univerzality – zásada univerzality – stát v zájmu mezinárodní spolupráce stíhá určité TČ spáchané v cizině cizincem i tehdy, nedotýkají-li se přímo jeho zájmů; je obsažena jednak v § 19 a jednak jako subsidiární zásada universality v § 20 (zde je několik omezujících podmínek – odst. 1 a) – podmínky oboustranné trestnosti;…) – místní působnost našeho TP se může lišit od požadavků, které kladou některé MS è proto byl doplněn § 20a – se zásadou univerzality a ochrany souvisí otázka věcné (předmětné) působnosti – jde o to, zda ustanovení TZ, jež chrání státní, veřejné a individuální zájmy, se vztahují i na ochranu cizích státních, veřejných a individuálních zájmů è individuální zájmy jsou chráněny bez ohledu, zda jde o vlastní občany nebo cizince; trestní ochrana může být rozšířena na ochranu cizích zájmů v důsledku MS n. jednostranným aktem zákonodárce; jinak se věcná působnost českého TP nevztahuje na ochranu cizího státu, hospodářství,…