SPRÁVNÍ DELIKTY

– správní delikt – jedním z druhů deliktů – protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za kt. ukládá správní úřad (orgán) trest stanovený normou správního práva – obecné znaky: – jednání – je jím konání i opomenutí – protiprávnost – jednání v rozporu s právem – je porušena nebo nesplněna pr. povinnost stanovená v zákoně n. na jeho základě X okolnosti vylučující protiprávnost – krajní nouze, nutná obrana, oprávněné užití zbraně, svolení poškozeného, výkon práv a povin-ností (plnění rozkazu, výkon povolání,…), dovolené riziko, jednání v rámci dovolené svépomoci – trestnost – skutečnost, že se spácháním deliktu zákon spojuje hrozbu trestem – odpovědná osoba – FO nebo PO, jsou-li deliktně způsobilé (= schopnost být subjektem povinností, kt. vzniknou v důsledku porušení povinností / ale také schopnost tyto povinnosti právně relevantně porušit) – deliktní způsobilost FO – váže se na urč. rozumovou a volní vyspělost; někt. správní delikty vyžadují speciální subjekt – zvláštní postavení či způsobilost pachatele – deliktní způsobilost PO – spojena s její existencí – osoby, které požívají výsad a imunit podle zákona n. MP, bývají vyňaty z osobní působnosti zákonů upravujících správní delikty – zavinění – je zásadně pojmovým znakem správních deliktů FO; postačuje zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění X výjimkou je odpovědnost FO – podnikatelů a provozovatelů kvalifikovaných činností – objektivní – u PO bez ohledu na zavinění – znaky deliktu jsou stanoveny zákonem – urč. jednání je za spr. delikt výslovně označeno