Vláda
– podle čl. 78 Ú – k provedení zákona a v jeho mezích – bez zmocnění; provedení zákona – zákon musí být proveden tak, aby co nejlépe plnil svůj úkol => nařízení je nástrojem jeho realizace – ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy – na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny podle čl. 79 odst. 3 Ú – tedy vždy musí mít výslovné zmocnění; správní úřad – subjekt plnící určité správní funkce, který je ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ú zřízen a jeho působnost stanovena zákonem; společným znakem je zde specializace – převažuje názor, že prezident podle Ú nařizovací pravomoc nemá – kritériem ústavnosti nařízení je považován hlavně soulad jeho obsahu, účelu a rozsahu s obecným výkladem zákona jako celku a s jeho účelem – nařízení nemohou vyšší orgány měnit ani rušit (výjimkou je zákon 22/1997), v úvahu přichází jen sistace a návrh na zrušení k ÚS – normotvorba exekutivy je vždy odvozena přímo od zákona, neexistují terciální předpisy – mezi nařízeními a jinými akty správy není ostrá hranice – v pochybostech je třeba vycházet z charakteru konkrétního zákonného zmocnění a z posouzení obsahu aktu spolu s úpravou požadavků na jeho publikaci; nález 73/2000 sv. 18 – klasifikaci pramenů je nutno odvinout hlavně od obsahu pr. normy
