1.Parlamentní kontrola veřejné správy.
Tento druh kontroly veřejné správy vyjadřuje podstatu vztahů orgánů veřejné správy a zákonodárného resp. zastupitelských orgánů. Ve smyslu ústavně právní a následně zákonné úpravy postavení orgánů veřejné správy vystupuje celá soustava orgánů veřejné správy jako soustava odvozená od zákonodárného orgánu. Zákonodárný orgán je oprávněn v souvislosti se svou zákonodárnou činností kontrolovat veřejnou správu v nejobecnějším slova smyslu. V konkrétních vztazích pak zákonodárnému orgánu přísluší kontrolovat činnost vlády, jakož i činnost jejich jednotlivých členů. Kontrolou vykonávanou zastupitelskými orgány se potom rozumí kontrola vykonávaná zastupitelstvy obcí a krajů ve vztahu k jejich dalším orgánům. Tato kontrola je součástí realizace jejich samosprávně mocenských oprávnění a vztahuje se výlučně k činnosti orgánů obcí při výkonu tzv. samostatné působnosti.
- Kontrola veřejné správy vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem.
Nejvyšší kontrolní úřad je ústavně zřízeným nezávislým kontrolním orgánem. Ústavnímu postavení tohoto orgánu potom odpovídá to, že prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny, členy Úřadu pak volí a odvolává sama Poslanecká sněmovna. Posláním Úřadu je podle ústavně právní úpravy kontrolovat hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Bližší úprava postavení, působnosti, organizační struktury Úřadu a dalších podrobností je ústavně svěřena zákonu, jímž je zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Kontrola prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem má být přitom zaměřena na zjišťování, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, zda jsou věcně a formálně správné, a současně se má posuzovat účelnost a hospodárnost kontrolovaných činností. Po provedené kontrole se vypracovává písemná zpráva, která musí obsahovat shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole.
