XXXIII. Ochrana před nezákonnou nečinností
právní úprava lhůt, ve kterých je správní orgán povinen rozhodnout, je základním před-pokladem procesní právní jistoty – § 49 správního řádu upravuje obecně lhůty pro rozhodnutí: – v jednoduchých věcech je povinen rozhodnout bezodkladně – v ostatních věcech do 30 dnů od zahájení řízení a nemůže-li tak rozhodnout, musí o tom účastníka s uvedením důvodů uvědomit – ve zvlášť složitých věcech – nejdéle do 60 dnů a nejde-li to, může ji odvolací orgán přiměřeně prodloužit (i zde je nutné účastníka uvědomit) – dále je tu institut atrakce – § 50 SpŘ => správní orgán vyššího stupně má právo si přisvojit příslušnost k rozhodnutí věci v prvním stupni – účastník k tomu ale musí dát podnět – devoluce – přechod věcné příslušnosti z nižšího úřadu na zpravidla vyšší úřad přímo ze zákona – předpokládá přesné stanovení lhůt; radikální řešení, zatím se to u nás neujalo – v někt. případech je stanoveno, že chce-li osoba provádět nějakou činnost, musí to nejprve oznámit správnímu orgánu, kt. to posoudí è tyto úpravy dovolují stanovit, že mlčení správ-ního orgánu do uplynutí zákonem stanovené lhůty má stejné právní účinky jako kdyby souhlas dal výslovně – jde o stanovení toho, že spr. úřad může veřej.-pr. námitky uplatnit s právní relevancí jen v přesně stanovené době (nejde tedy o domněnku či fikci)
