1.časoměrný verš:

• jeho uplatnění v české literatuře bylo předmětem sporů, snaha o vstup časomíry do české prozodie v dobách návratu k antickým vzorům
• dosáhl mimořádného uplatnění v antice
• založen na kvantitě jako metrickém impulsu, tj. na střídání slabik dlouhých (tezí) a krátkých (arzí), předpokládá se, že doba potřebná k vyslovení dlouhé slabiky je rovná době, kterou vyžaduje vyslovení dvou krátkých slabik
• z hlediska klasické metriky se rozlišovala:

1. délka přirozená: přirozeně dlouhá slabika ta, která obsahovala dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku
2. délka daná polohou: slabika, v níž po krátké samohlásce následovaly dvě souhlásky
3. kombinace ražené souhlásky (muta) a plynné (liquida): slabika interpretována podle potřeby jako dlouhá nebo krátká

• v české prozodii: neexistence přirozené délky v každém slově, vnímání slabik (po krátké samohlásce následují dvě souhlásky) jako krátkých slabik, které ani v metrické řadě nejsou pociťovány jako slabiky dlouhé polohou
• české metrické cítění založeno na:

1. přízvuku
2. počtu slabik jako metrických impulsech

– při realizaci časomíry proto dochází k transakcentaci a tím ke změnám v segmentaci verše

• pěstoval se od renesance až do konce 19. st. (nejdéle se udržel v překladech z antických literatur)

• řídí se v podstatě stejnými pravidly jako časoměrný verš latinský
• pro naši literaturu má význam již jen historický
• verš má normovaný počet tzv. mór
• móra = doba potřebná k vyslovení krátké slabiky a druhá slabika vyplňuje dvě móry
• délka je přirozená a polohová
• „přirozeně dlouhý“, slabika obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku (např. já, mou): polohou dlouhá slabika je taková, kde po samohlásce následují dvě souhlásky, a to na rozhraní slov
• z různých typů časoměrného verše má pro naši literaturu důležitost jen hexametr (šestimetr) a pentametr (pětimetr)

• Dobrovský prokázal, že časoměrný systém není pro původní českou literaturu vhodný
• vracela se však otázka: Jak postupovat při překladech antických děl využívajících časoměrné prozodie?
• český verš se nedal založit na kvantitě jako metrickém impulsu- proto jiná řešení:

1. nahrazování dlouhých slabik (tezí) originálu slabikami přízvučnými- množství variant antické časomíry- odlišnosti od české prozodie- z metrického hlediska vykonstruované
2. hlavně ve 20. st.: volný verš nebo metrický systém vlastní češtině, nejčastěji sylabotónický verš (Julie Nováková)