1.Faktické úkony, jejich charakteristika a členění. Další úkony (postupy) veřejné správy.

Faktické úkony jsou takovými formami činnosti veřejné správy, které mají pro adresáty tohoto veřejnosprávního působení přímé důsledky. Jde tedy o faktické (neformální) úkony s bezprostředními právními následky. I tyto úkony se přitom – stejně jako jiné formy činnosti veřejné správy – musejí odehrávat v ústavním a zákonném rámci daném zejména již citovaným ustanovením čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Své uplatnění nacházejí faktické úkony obvykle namísto individuálních správních aktů, vyžaduje-li to naléhavost situace, nebo tam, kde slouží k vynucení již existující právní povinnosti adresáta veřejnosprávního působení. Jako faktické úkony se obvykle uvádějí tzv. faktické pokyny, bezprostřední zákroky, exekuční úkony a obdobné formy činnosti veřejné správy. Faktické pokyny jsou správní úkony, které vystupují jako na místě udílené konkrétní zákazy nebo příkazy. Obvykle jsou neformální a vyslovují se ústně. Příkladem faktických pokynů jsou pokyny příslušníků Policie České republiky. Bezprostřední zákroky jsou faktickými (reálnými) správními úkony, k nimž se přistupuje v případech, kdy naléhavost situace nedovoluje řešení prostřednictvím individuálního správního aktu. Jsou proto obvykle neformální a spočívají ve faktické činnosti. Slouží tedy zejména k odvrácení nebezpečí. Bezprostřední zákroky jsou podmíněny nejen výslovným zákonným zmocněním k jejich uskutečnění, ale i ohrožením nebo poškozením právem chráněného zájmu a mají obvykle subsidiární povahu. Při realizaci veřejné správy prostřednictvím bezprostředních zásahů je vždy rovněž třeba respektovat lidskou důstojnost těch, vůči kterým je zákrok uskutečňován, a zvážit proporcionalitu tohoto zákroku ve vztahu k ohroženému nebo poškozenému právem chráněnému zájmu. Příkladem bezprostředních zákroků jsou tzv. donucovací prostředky, k jejichž užití je zmocněna Policie České republiky. Exekuční úkony jako další faktické (reálné) správní úkony přicházejí v úvahu tehdy, kdy je vynucována již existující právní povinnost adresáta veřejnosprávního působení, která nebyla v rozporu se zákonem povinným splněna dobrovolně. Příkladem exekučních úkonů veřejné správy jsou faktické správní činnosti při výkonu správních rozhodnutí dle správního řádu.