Apostrofa:
- zakládá se na tom, že řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď
- dnes: oslovení nepřítomné nebo mrtvé osoby nebo věci, v širším slova smyslu pak jeho „řečnické zvolání“ vůbec, tj. jako zvolání, které slouží jen k výrazu autorova citu (buď zdrávo, údolí tiché, skromné)
aposiopesis:
- úmyslné přerušení řeči, jádro sdělení se zamlčí, ale protože je implicitně obsaženo v kontextu, zamlčením se postaví do středu pozornosti
- correctio: autor opraví sám sebe
- deprecatio: blízké apostrofě, naléhavá prosba o soucit
- dierese: rozčlenění pojmu do pojmů souřadných
- dubitatio: řečník se obrací k publiku s otázkou, jak má začít s výkladem
14. Základní a pomocné disciplíny literární vědy
- Eduard Petrů: nejasnosti v pojetí literární vědy- nejlépe „pojem označující soubor speciálních věd, jejichž předmětem zkoumání je krásná literatura
- literární věda: samostatná humanitní disciplína, zabývá se uměleckou literaturou z hlediska:
- synchronního: vzájemná souvislost prvků existuje současně
- diachronního: vztahy prvků následných
- jako obor se zabývá jazykovými projevy s převládající estetickou funkcí, podřízený estetice, obecné teorii o umění
- pomocné disciplíny:
- lingvistika (nauka o jazyce, analýza jazykové struktury)
- sémiotika (nauka o znacích
- psychologie (vazba autora na dílo)
- sociologie (vazba díla na současnost)
- pomezní disciplíny:
- mezi literární vědou a lingvistikou
- textologie: práce s textem, stanovit vazby, chronologicky začlenit, určit autorství
- teorie překladu (translatologie): překladatel musí dílo pochopit jak po stránce lingvistické, tak po obsahové a estetické, aby si překlad uchoval z originálu uměleckou hodnotu i věcné informace
- pomocnou funkci plní: bibliografie, paleografie, historiogafie, textová kritika
- 3 základní součásti:
- literární historie: uplatňuje, ověřuje a modifikuje literární teorii
- literární teorie: předpokládá literární historii
- literární kritika: nejstarší disciplína, která měla naučit jakým způsobem koncipovat básnický a prozaický text
- teorie literatury a literárněvědná metodoogie- zkoumá odborné literárněvědné texty:
- usiluje o určení obecných zákonitostí, které se uplatňují při vzniku literárního díla, při zařazení do literárního procesu
- zkoumá podstatu, specifičnost literatury, obecné zákonitosti literárního procesu, složení literárních děl, technik literatury, interpretací, literárními druhy a žánry = kategorie umělecké literatury (krásné literatury)
- předmětem je literatura sama
- předmětem literárněvědné metodologie je literární věda
- k ní: genologie (nauka o literárních druzích, žánrech), versologie (nauka o verši, typech), literární stylistika (zvláštnosti jazyka u tvoření literárních děl)
- literárněvědná metodologie: zkoumá literárněvědné texty, aby na jejich základě mohla stanovit postupy adekvátní pro zkoumání literárního díla
- užívá obecných vědních metod, nejdůležitější je však analýza
- analyzují se určité znaky a ty se syntetizují
- dojdeme k závěru, k hypotéze, kterou verifikujeme