Pleonasmus:

• z řec. pleonasmos = přebytek
• rétorická a stylistická figura, vznikající užitím více slov stejného nebo blízkého významu k označení jedné skutečnosti (např. v Máchově verši: po modrém blankytu bělavé páry hynou)
• z logického hlediska jde zpravidla o nadbytečné hromadění synonym, které bývá v umělecké literatuře používáno buď za účelem zpomalení toku výpovědi, anebo k zvýraznění určité skutečnosti, někdy bývá užití pleonasmu motivováno jen hravostí, což je oblíbený způsob zejména v poezii lidové
• s pleonasmem se často setkáváme i hovorové řeči (např. vidět na vlastní oči), a to zejména při expresi )např. v nadávkách), tedy jedná se o „nadbytečné“ seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů
• např.:

další příklady Jedna stará baba, ta to prozradila. Z lidové poezie
a vedle nich, kolem nich hemží se děti- jak vřeští, jak piští to lidské smetí!

Jan Neruda

Hornické děti jdou si hrát, a já jsem slep a já je nevidím

Vilém Závada

A měsíc (tedy luna) hledal vlásenky ztracené na mokré trávě. Jaroslav Seifert

• jde o nadbytečnost spočívající v tom, že se explicitně vyjadřuje nějaká věc obsažená implicitně v kontextu
• spojení, které zdůrazňuje něco, co je zřejmé z kontextu (divoucí div, po modrém blankytu)

tautologie:

• dvojí vyjádření téže věci, ale jiným výrazem (v tomto věčném položivotě, polosmrti)
• typickými tautologie jsou matematické rovnice

amplifikace:

• rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek

Figury řečnické:

• obráceny k adresátovi
• rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem sdělení
• řečnická otázka: odpověď na ni je již předem dána
• řečnická odpověď: pravděpodobnou a skutečnou